Snad každý, kdo někdy učil hru na hudební nástroj, si položil otázku typu: Jak se cítí žák/žačka na hodině? Co mu/jí probíhá hlavou? Co si z hodiny odnáší? Občas si tyto otázky položím, vážené kolegyně a vážení kolegové, ale neumím na ně odpovědět – nikdy jsem do hudebky nechodil a nevím, jak to děti vidí svýma očima.
Předkládám vám tedy vlastní metodické poznámky s pocitem nepatřičnosti a studem, protože vím, že hudební zkušenost většiny z vás je hlubší a sahá dále v čase, do hloubi dětství. I přes mělkost mého poznání se však odvažuji podělit se s vámi o svoje poznatky. Mojí nadějí je to, že procesem poznávání hry na hudební nástroj a učení se jsem procházel v poměrně pokročilém věku a že tedy snad mohu nahlížet na žáky a jejich vnitřní rozpoložení ve výuce prizmatem poměrně aktuálního prožitku. Doufám tak, že těm, kteří svůj styl učení teprve hledají, může být moje tápání ku prospěchu, a těm, kteří mají svoji prověřenou rutinu, mohou mé postřehy pomoct přinést na hodiny trošku osvěžení.
Metodické poznámky jsou rozčleněny do 9 kapitol. Primárně nejsou určeny učitelům, kteří se těší z nadprůměrné dávky talentu u svých žáků. Jsou určeny pedagogům, jejichž svěřenci chtějí hrát na flétnu, rozvíjet a kultivovat svoje fyzické a duševní schopnosti, dobře se tím bavit a výkon není primárním cílem. Text rovněž není učebnicí a metodikou v tradičním slova smyslu – je spíše námětem k přemýšlení či pokusem o pohled na výuku způsobem, který není v učebnicích explicitně popisován, a snaží se být propojením dostupných metodik s praxí na hodinách. Současně je to můj osobní pohled na učení a záznam toho, co se mi během let osvědčilo. Pro většinu učitelů s největší pravděpodobností nepůjde o nic nového, vzhledem k tomu, z jaké literatury vycházím, a tak se nevyhnu opakování již mnohokrát řečeného. Snad mi to čtenáři prominou.
Řada témat zde není diskutována protože předpokládám, že kolegové se skutečným zájmem o výuku znají metodiky jak Techniky hry na zobcovou flétnu Waltera van Hauwe, tak Flautoškoly Jana a Evy Kvapilových, potažmo moderní učebnice M. Zimmermanna, H.-M. Lindeho atd. Hodně impulzů jsem načerpal z literatury, která přímo s výukou hry na zobcovou flétnu nesouvisí. Je to např. Technika hry na saxofon D. Liebmanna, Nebojte se trémy K. Hawas nebo Zbavte se trémy S. Beilock. Přístup k hodinám ve výuce a k žákům u mne hodně ovlivnily knihy I. Yaloma, přístup k výuce hudby jako formě pohybu knihy M. Feldenkraise, mnoho podnětného jsem nalezl v textu Mistrovství bez úsilí K. Wernera. Veškerou zmíněnou literaturu nalezne čtenář v závěru každé kapitoly, citace a odkazy uvádím vzhledem ke struktuře stránky přímo v textu.
Myslím, že mohu tvrdit, že v mých hodinách je cílem a cestou současně růst – vnitřní růst těch malých lidí, kterým hudba může s naším přispěním učarovat a stát se jim pomocníkem v objevování sebe sama prostřednictvím emocí, pocitů a dojmů, jež hraní na nástroj vyvolává. Z vlastní zkušenosti vím, že vzpomínky, které jsou s hraním a nácvikem skladeb spojeny, mě mohou jako zvláštní stroj času přenést do okamžiků před mnoha lety, pomohou mi vybavit si tehdy přítomnou chvíli. A pokud to tak mají i ostatní, byť třeba jen někteří, nestojí za to pokusit se vytvářet jen hezké vzpomínky o času naplněném hudbou?
Nemusím při tom dělat zábavu a rozptýlení, využívat dětskost v dětech a podbízet se jim jako na pouti. Jsem přesvědčen o tom, že pokud jim nabídnu prostřednictvím hudby to, co nikde jinde nenajdou, pak budou hrát rádi a krásně a budou z nich laskavější lidé. Nepopírám, že je to dlouhá cesta a že ne každý je ochoten se po ní vydat. Ale stále to zkouším.
Chtěl bych zde velmi poděkovat mé drahé Karolíně za podporu při tvorbě nahrávek a celého projektu. Rovněž bych chtěl poděkovat Gabriele Coufalové za přečtení textů a za slova povzbuzení, stejně jako všem, kteří myšlence fandili a drželi jí palce. Skvělou práci odvedli tvůrci webu – David Winter a Pavel Martínek - díky. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat mým žákům a jejich rodičům, kteří byli u zrodu nahrávek a jejichž práce s nahrávkami mi ukázala směr, kudy je třeba se vydat.
